Pokračování


Vládní CIA totiž vyráběla opium v oblasti ,,Zlatého trojúhelníku,, v jihovýchodní Asii. Zisky z obchodu s touto zakázanou drogou vláda USA údajně používala k financování svých válek. Obchod s drogami se uskutečňoval prostřednictvím generála Vang Pao, který s USA bojoval proti severnímu Vietnamu. Výměnou za to mohl generál Vang Pao používat americkou leteckou společnost Air America k přepravě opia ze svého území. Opium se přepravovalo ze ,,Zlatého trojúhelníku,, na obrovskou tajnou americkou základnu Long Tien. Odtud putovalo loděmi přes Francii do USA. Tyto fakta po válce ve Vietnamu potvrdil i největší výrobce opia v této oblasti Khun Sa, když přiznal, že obchoduje se CIA, která skupuje celou jeho úrodu opia. Americký historik Dr. Alfred McCoy potvrzuje, že tyto nelegální příjmy americké vlády a obchodování s opiem bylo záměrně drženo před Kongresem v tajnosti, neboť byly obavy, že by takové operace Kongres neschválil. Americký odborník přes drogové závislosti Allen Ginsberg při senátním přelíčení, které bylo vedeno proti vládní CIA, uvedl v obžalobě před Senátem, že CIA pašovala celých 8 let z Vietnamu drogy /zejména heroin/ v mrtvých tělech amerických vojáků, které byly poté policií distribuovány překupníkům v USA. Faktem je, že po válce ve Vietnamu, jak asi všichni dobře víme, byla americká armáda kritizována za to, že vyvíjí malé snahy o osvobození amerických zajatců ve Vietnamu. Později byla dokonce obžalována z úmyslného maření záchrany svých vojáků. Jak se ukázalo, vláda USA se bála, že tito vojáci vědí až příliš mnoho o drogových operacích armády a CIA, kterých se museli účastnit a bála se, aby doma nepromluvili. Ale oni nakonec mnozí promluvili a celá věc došla v Kongresu.

Tajná vláda však sama o sobě neužívá drog pouze k ovládání společnosti, ale manipuluje s nimi i vládami a nejvyššími představiteli států, aby je programovala dle svých světovládných zájmů. Americký generál, William Creasy, který v americké armádě vyvíjel programy drogových operací, byl předvolán v roce 1959 před výbor Kongresu, aby objasnil tyto armádní programy. Tehdy generál Creasy pohrozil Kongresu tím, co by se stalo, kdyby někdo podal drogu LSD členům Kongresu. Reprezentant Kongresu, James Fulton, okamžitě zareagoval slovy: ,,Vy jste to už někdy zkoušeli i na Kongresu ?‘‘ Tehdy generál Creasy před Kongresem přiznal: ,,Mohu vás ujistit v jedné věci, armádní chemický sbor to zatím nepovažoval za nutné.‘‘

Tím ale přiznal, že armáda USA je připravena kdykoliv ovlivňovat drogami Kongres, potažmo celou americkou vládu. Prvním šokem bylo, že místo toho, aby Kongres zakázal nebo vedl sankce proti těmto pokusům s drogami, krátce po slovech generála Creasyho, schválil Kongres výrazně zvýšený rozpočet pro jeho chemický armádní sbor a drogové programy na lidech. Americká armáda poté založila vlastní vojenské jednotky, které nesly krycí název EA-1729 a šlo o vojáky, kterým byl pravidelně s požehnáním Kongresu vymýván mozek drogou LSD. Byla to armáda zombií. Do poloviny 60. let to bylo 1500 vojáků. Některá z těchto cvičení byla armádou USA dokonce filmována a poté oficiálně představena členům Kongresu. Šokem tedy je, že americký Kongres o tom celou dobu nejen věděl a nic proti tomu neudělal, ale naopak pomáhal těmto zločinům jak jen mohl. Droga LSD se krátce poté stala beztrestným způsobem, kterého policie, CIA i armáda používala při výsleších, ale i k hromadné manipulaci společností. Veškerá demokracie selhala.

Selhala natolik, že vláda USA vyrazila do ulic a jak jsem již psal v začátku tohoto tématu, drogou manipulovala v celých městech desítkami milionů občanů. Cílem bylo připravit dokonale poslušné a smysly zbavené lidstvo na den ,,D,, - den vyhlášení světovlády. Od testů se přecházelo pozvolna k cíleným akcím. Generál armády USA William Creasy přiznal, že pomocí drog vláda USA narušovala pokojné demonstrace, aby lidé nemohli proti ničemu protestovat. Drogy vytvářeli v protestujících iluzi toho, že vše je vlastně v pořádku a není důvod se bránit. Na příkaz prezidenta USA, Nixona, z roku 1969, byl rozšířen tajný plán vládní CIA, která při podobných demonstracích /zejména pod projektem ,,CHAOS,,/ rozprašovala do davu tzv. ,,svědící prášek,, ,což byla droga, která občany přinutila k umělému útlumu. Přitom tentýž prezident Nixon jen rok předtím postavil svoji prezidentskou kampaň na zneužívání drog. Ať žije demokracie.

Pod tlakem znechucené veřejnosti sice americký Kongres v roce 1977 oficiálně zakázal další vládní výzkum a veškeré experimenty se změnou vědomí, ale hned v dalším roce vypukly další aféry. Byl to pouze záměrný tah k oklamání veřejnosti, aby věřila, že vše skončilo. Avšak sám ředitel CIA, R.Helms, po svém odstoupení veřejně přiznal, že celé tyto vládní projekty na ovládání myšlení lidí byly po tomto zákazu pouze lépe utajovány. Tyto slova se potvrzují dodnes.

Vlády a zejména jejich výkonné složky včetně armády chtějí drogami změnit svět. Bývalý ředitel výzkumu psychické zátěže armády USA, Dr. Wayne Evans, který při své práci musel drogami manipulovat s lidmi, nakonec v roce 1961 přiznal: ,,Mělo by být známo, že svět, tak jak bude vypadat za 15 let, leží dnes již na stole ve výzkumných laboratořích.‘‘ Pro každého z nás se zde najde jistě dostatek drog na to, abychom prohlašovali slávu světovládě a otrockému systému.

V letech 1966-1970 armáda USA testovala ve Vietnamu drogu zvanou BZ, která vyvolává šílenství. Přestože úředníci ministerstva obrany varují, že tato droga hraničí až se smrtelnými účinky, armáda USA si nahromadila více než 50 tun drogy BZ, což je dost na to, aby proměnila všechny lidi na světě v totální šílence. Odtajněná zpráva vládní CIA ze 4. září 1970 přiznává, že tato droga je používána k potlačování různých demonstrací a nabádá k širšímu využití v civilním sektoru.

Generál armády USA pro chemické prostředky, William Creasy, muž číslo jedna v drogovém programu americké armády, veřejně prohlásil, že pokud by vláda dostala drogu do městských vodovodních rezervoárů nebo ji rozprášila formou aerosolu ve vzduchu, všichni lidé daného města, státu nebo kontinentu budou beznadějně sfetovaní.



TOTALITNÍ SVĚTOVLÁDA IIIa.

MARTIN HERZÁN